Chronická bolest

Chronická bolest

Chronická bolest je dle definice WHO (světová zdravotnická organizace) kontinuální či přerušovaný výskyt bolesti (v jedné oblasti) po dobu delší než 3 měsíce. Tato definice zní ještě relativně nevinně, ale skrývá pod sebou komplikovaný stav, který je náročný nejen pro pacienta, ale i pro celý zdravotnický personál. Chronická bolest totiž přesahuje rozměry obvyklé bolesti a nese s sebou řadu obtíží, které výrazně omezují život daného člověka. Zároveň je třeba poznamenat četnost výskytu tohoto stavu – dle WHO až 20% světové populace může trpět chronickou bolestí.
Důvodů pro výskyt chronické bolesti může být více – kromě specifických syndromů či nemocí, jako je například fibromyalgie, se s ní potkáváme velice často v naší ordinaci u pacientů s bolestmi zad, zejména bederní části páteře. Bohužel zároveň často vídáme názor klientů, ale občas i pracovníků ve zdravotnictví, že záda prostě „bolí takhle dlouho“ a „nedá se s tím nic dělat, člověk si zvykne“, čímž se právě bolest zad, často nejprve akutního charakteru, přemění v chronickou podobu a vytrvale způsobuje mnohem více škod.
Před popisem komplikací, které nacházíme u pacientů s chronickou bolestí, je třeba zmínit jistou „nesmyslnost“ tohoto stavu. Bolest má typicky u živých bytostí svou funkci – jako informace v situaci, která pro nás může znamenat ohrožení nebo v případě vznikajícího či probíhajícího poškození tkáně. Tento proces vzniká vyhodnocením vstupních informací z dané části těla mozkem, který posoudí, zda-li je tato informace dostatečná k tomu, aby ji interpretoval jako bolest, tedy velmi silný a často těžko ignorovatelný vjem na vědomé úrovni. Chronická bolest ale tuto funkci již neplní, protože často nesouvisí s žádným prokazatelným poškozením či ohrožením. Proto jsou často tito pacienti frustrováni absencí nálezu z rentgenu, magnetické resonance či vyšetření doktorem – všude slýchají negativní nálezy a přitom je jejich bolest skutečná. Tím spíš je potřeba se jim věnovat a vysvětlit proces, jakým chronická bolest ovlivňuje jejich tělo a jejich život, namísto smíření se se zdánlivou neřešitelností situace.
Typickým nálezem pak je, krom výše popsané bolesti, depresivní ladění, poruchy spánku, únava, nechutenství a velmi podstatné snížení aktivity v běžném životě – zejména co se pohybu týče. Navíc na chronickou bolest často nezabírají běžná analgetika (proces vzniku chronické bolesti se odlišuje od bolesti akutní, na kterou jsou léky obsahující ibuprofen či paracetamol), čímž se uzavírá bludný kruh bolesti, negativního ladění a pohybové hypoaktivity. Běžně pak tento stav začne limitovat jedince v práci, během sportu či v trávení času s rodinou (například zdvihnout vlastní dítě ze země). Naštěstí, díky současným poznatkům ve výzkumu chronické bolesti, jsou již tyto stavy často řešitelné, zvláště v oblasti chronických bolestí pohybového aparátu. Nic to ovšem nemění na náročnosti a komplexnosti v případě léčby chronické bolesti.
Jedním z hlavních kroků pak by mělo být vedení pacienta v centru pro léčbu bolesti (k dohledání v odkazech). Zároveň je velmi vhodná doprovodná psychoterapie, která může sloužit jako doprovodná léčba (například zmírnění depresivního ladění, vyrovnávání se se situací) či jako nosná terapie – chronická bolest může často být podpořena výskytem dlouhotrvajícího stresu, například ze zdravotního stavu člena rodiny či velké pracovní zátěže. Velmi vhodná je i fyzioterapie, která může plnit taktéž stejnou dvojí úlohu – jako doprovodná péče, snižující intenzitu chronické bolesti, nebo jako hlavní intervence, v případě chronické bolesti pohybového aparátu.
Při terapii chronické bolesti využíváme krom velice pečlivě a jemně prováděné manuální terapie také pohybově orientované metody – za zmínku stojí v současné době populární Feldenkraisova metoda či Kognitivní funkční trénink. Při využití těchto metod se krom edukace pacienta ohledně způsobu vzniku jeho bolesti snažíme i o nalezení poloh a pohybů, které neprovokují bolest. Touto cestou se pak ideálně rozpojí bludný kruh chronické bolesti a pacient se postupně a velmi obezřetně navrací do svých aktivit, zejména volnočasových a sportovních. Cílem je získání fyzické kondice a dobrého pocitu z vlastní schopnosti opět být sportovně či pracovně aktivní.
Závěrem je třeba zdůraznit vhodnost kombinace edukace pacienta spolu s fyzioterapií a psychoterapií. I přesto je ale terapie pacienta s chronickou bolestí komplikovaná situace, která si žádá týdny práce, trpělivosti a pochopení všech zúčastněných – lékařů, pacienta a jeho rodiny a blízkých.

https://www.lecba-bolesti.cz/hlavni-mesto-praha
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4450869/

Autor článku: Mgr. Petr Šádek – Diagnostika, Fyzioterapie