Jak funguje fyzioterapie I.

Jak funguje fyzioterapie I.

Úroveň a kvalita fyzioterapie urazila nejen u nás, ale i ve světě za poslední desítky let poměrně dlouhou cestu. Pomineme-li počátky v dobách Hippocrata a Galéna, o fyzioterapii se můžeme začít bavit zhruba od 19. století. Ústřední roli zde sehrálo Švédsko, ve kterém byl již v roce 1813 založen první institut (Royal central institute of gymnastics) propagující pohybovou a manuální terapii. Zbytek světa během 19. století následoval tento trend, vzhledem k úspěchům švédské školy. Přelomem pak byl začátek 20. století, kdy se fyzioterapie začala blížit dnešní podobě – mohl za to rozmach dětské mozkové obrny a válečného období, nesoucí specifické problémy a pacienty. V této době docházelo ke vzniku metod a přístupů, které jsou používány dodnes (např. Metoda sestry Kenny), zároveň byla upevněna pozice fyzioterapie jakožto poúrazové a pooperační péče v procesu rehabilitace. Samostatným odvětvím pak byla dětská fyzioterapie, kde má velkou zásluhu i český prof. Václav Vojta, jehož metoda je v Evropě používána dodnes.

V posledních letech však sledujeme dramaticky jiný trend. Přestože fyzioterapie zůstává jednou z hlavních metod po úrazech a operacích pro návrat do produktivního života, fenoménem dnešní doby je terapie tzv. funkčních poruch a všech obtíží s tím spojených. Zde je třeba zmínit další slavná jména, kterým vděčíme za základní kameny naší práce – prof. Vladimír Janda, prof. Karel Lewit a další. Kolektivně se pak jejich přístup nazývá „Pražská škola“ a je znám nejen v Evropě, ale i v Americe či Austrálii a byl základem pro mnoho dalších metodik (z hlavních zmiňme metodu DNS prof. Pavla Koláře). Terapie funkčních poruch spočívá v manuální a pohybové terapii (uvolňování kloubních blokád, snižování svalového napětí, posilování hlubokých svalů aj.) pro širokou škálu bolestí, dysfunkcí a obtíží těla. V této kategorii nalezneme bolesti různých částí těla, migreny, závratě, brnění, poruchy dechu, ale i tak zdánlivě nesouvisející věci, jako je vyrážka, omezení zorného pole či reflex a zvýšený krevní tlak.

S variantou tohoto přístupu se potkáte v prakticky každé fyzioterapeutické ordinaci, je to absolutní základ naší práce. I přesto se ale liší způsob, jakým každý fyzioterapeut pracuje. Zčásti je to díky vzdělání – dnes lze studovat fyzioterapii na více jak 10 VŠ po celé republice, přičemž každá samozřejmě vyučuje jiné metody a přístupy. Po ukončení studia se ale fyzioterapeut nadále vzdělává a učí se nové techniky či metody, kterých je dostupných ohromné množství (v řádech desítek až stovek). Výsledkem je pak někdy až překvapivá rozmanitost v cvicích, které můžete od fyzioterapeuta obdržet, stejně tak jako jeho přístup – někdo pracuje více manuálně, někdo využívá pouze aktivní cvičení, u někoho obdržíte kombinaci obojího. Je třeba vyzdvihnout manuální práci českých terapeutů – díky zakladatelům naší fyzioterapie patříme k nejlepším na světě v manuální terapii. Zde je třeba pouze zdůraznit, že manuální terapie není v podání fyzioterapeuta masáž, ale cílenější a komplikovanější terapeutický přístup, který byl popsán profesorem Lewitem a Jandou nebo doc. Rychlíkovou a Tichým a je u některých pacientů nenahraditelný.

Oproti tomu se v současnosti dostává do popřední trend převládající aktivní terapie, tedy využití cviků, poloh a různých pomůcek. Ať už se jedná o léčbu bolavých zad, plochonoží či tenisového lokte, na všechny obtíže lze vymyslet a zadat cviky jak do ordinace, tak do domácího prostředí. Pacient tak může dostat dechová cvičení na bolest krční páteře, posilování svalstva předloktí na tenisový loket nebo hýbání palcem pro plochonoží. Manuální terapie se pak stává často pouze doplňkem, důraz je kladen na to, co pacient sám odcvičí. Na výhody tohoto přístupu se podíváme podrobněji příště, závěrem je třeba zdůraznit, že optimální terapie bude vždy pro každého pacienta jiná a bude typicky sestávat jak z manuální části (která taktéž nemusí být pasivní), tak z vlastního cvičení, a poměr těchto složek se bude postupně v terapii měnit.

„Manual therapy is optional, but it can be optimal (for the treatment of pain)“ – Diane Jacobs

Post your comment