Strašák jménem ,,Bolavá záda"

Až 80% pracovní neschopnosti v české republice je z důvodu bolesti zad. Málokdo z nás se již nesetkal ve svém životě s nespecifickou bolestí bederní, hrudní nebo krční páteře. Zároveň se bolest zad týká čím dál tím více mladších lidí. Tyto zarážející údaje jsou výsledkem obecné hypokineze tedy absence dostatečného pohybu, konformity moderního života, a tak trochu lajdáctvím v přístupu prevence. Pojďme se podívat na bolest zad z několika úhlů pohledu.

Moderní doba

Jak jsem již zmiňoval, tak současná doba nám dopřává nejmodernější technologie v podobě výtahů, eskalátorů, aut, nákupů až domu i ultraHD televizí. Máme zlepšováky a pomocníky téměř na všechno a zapomínáme používat své vlastní tělo. Zároveň se svou rychlostí života dostáváme na samou hranici únosnosti, a neustálá povinnost být efektivnější a výkonnější, klade enormní nároky na naše zpohodlnělé tělo. Odpočinek a relaxaci poté řešíme nejrůznějšími závislostmi a pasivním odpočinkem v podobě trávení času na pohovce. Určitě je potřeba zmínit, že nejde zcela jednoznačně kategorizovat a dogmatizovat, nicméně sami sebe se zeptejte, kdy naposledy jste večer unavení po práci sebrali všechnu morální sílu a šli jste si zacvičit, zameditovat nebo například do wellness centra? Hujerovci teď určitě kroutí hlavou a v duchu si říkají: no naposledy včera. Ano připouštím, že je to možné, ale pro ty mám druhou otázku: Jaký je poměr tohoto počínání versus běžný život, kdy musíte řešit šéfa, děti, nebo třeba starost o domácnost?

Absence správného pohybu

Plynule se tak dostávám k dalšímu a neméně důležitému faktu. Tím je kompenzace nedostatku pohybu a aktivního stylu života intenzitou pár okamžiků. Ať už jsme natolik soudní a sami v sobě si řekneme: sakra já musím začít něco dělat!", nebo nás prostě již situace (váha, bolest, pocit stáří, únava) donutí se opravdu sebrat a jít cvičit, řešíme to několika variantami. Obvykle těmi nejjednoduššími. Nasadíme boty, sluchátka a jdeme tzv. běhat nebo najdeme nejbližší posilovnu kam zamíříme v naději lepších zítřků. Nechtěl bych zde hodnotit vhodnost těchto možností, zasvěcení vědí, že o běhání i posilovnách bych se rozepsal na další tři články. Spíše se pojďme zamyslet, co se stane potom. V lepším případě zahodíme běžecké boty do kouta a zhruba za týden (což jsou oficiální statistiky) je opět začneme hledat. V horším případě si za týden ani nevzpomeneme a než nastane situace obdobná té první najdeme minimálně 3 výmluvy proč následující výběh nebo návštěvu posilovny odložit.